prostě a jednoduše: Peníze
Tak já uvedu pro příklad mojí mamku. Plat nemá nikterak velký, navíc opravujou barák + výdaje s bráchou, který šel na vysokou, klasika. Mamka nakupuje v sekáčích, ve slevněnkách, hlídá slevy v supermarketech (ale nejezdí 10 km pro o korunu zlevněnou mouku, to zas ne, prostě v mezích normy). Oblíká se velmi hezky, do banky musí (i když, v porovnání s některými kolegyněmi… raději pomlčet) a celkově i mě a bráchu vedla ke vkusu. Nohu má velikost 34-36, takže naposledy si koupila Högly bratru za 200 Kč (nemusím dodávat, že celokožené), lodičky od Gaboru asi za 130 Kč atd. Podotýkám, že v normálním obchodě, žádný s-h ani nic takového. Já si vybrala boty k Vánocům, nikoli zimní, ale elegantní na nízkém podpatky, pohodlné a hlavně takové, které mi sedí na obě nohy ve stejném čísle (mám každou nohu jinou a je to fakt problém takové sehnat). Kožené teda jen zvenku. Po slevě za 600. A mamka začala, že takové drahé boty ona by si v životě nekoupila… No, já na jejím místě taky ne, ale co mám dělat, že?
Tím chci říci, že i když v rámci rodiny je lidi nejsou schopni shodnout na levnosti/drahosti, je těžké někoho přesvědčovat, že boty za tisícovku jsou za dobrou cenu. A ano, já opravdu nejsem z těch, kdo by si kupovali boty v řádu tisíců, přesto mám některé intenzivně nošené skoro 10 let a rozhodně na to nevypadají. Z tohoto hlediska mi připadá investice do bot za 5000 poněkud zbytečná.
Högl byl tuším u Bati… a Gaborky v Hatích. A prý tam měli i boty v mém čísle (tj. 39) za hezké ceny (kolem 500). Jo, taky bych nevěřila. Celokožené mokasíny u Bati za 200 Kč vel. 35 jsem ale viděla na vlastní oči.
Já drahé obutí a oblečení nekupuji. Mám problém s okoukaností a za dva roky se mi model přestává líbit. Myslím, že se tomu říká marnivost. Takže musím opatrně, aby mě to potom nebylo líto vyhodit. 5000Kč za boty je moc, já raději za 1500Kč a za zbytek beru rodinu na výlet atd… Co se týče secondhandu, tak tam mám radost dvakrát tak velkou jak z nového. Stejně to za dva roky poletí ze skříně, tož co.
Nedostatek peněz podle mě není výmluva ani omluva. Vypadat k světu není o penězích, protože to není o luxusním oblečení, ale o vkusu. Vkusně a pěkně se dá obléci i za menší peníz a naopak velmi, ale velmi nevkusně můžete vypadat ve značkách. Mít učesané čisté vlasy, čisté boty, vypraný baťůžek nebo kabelku, nesmrdět…tohle je dokonce zcela zdarma.
Co se týče nákupu obečení, nikdo nikomu netvrdí, že musí mít kabelku za 5000, boty za 7000, svetr za 2000. Dá se oblékat daleko levněji, aniž by to bylo na první pohled zřejmé. Jen se u toho musí přemýšlet.
Další věcí je, definice pojmu „nemám na to“. Utrácení peněz je otázkou priorit. Půjdu s kamarádkama do baru a za noc propiji svetr nebo košili. Jednou týdně se stavím v McDonaldu, dvakrát týdně cestou z práce pro fornetti a za měsíc to vydá na boty.
Nehledě na to, že pokud vydělávám natolik málo, abych si nemohla dovolit ani kalhoty kolem 1000Kč, něco nebude v pořádku a asi bych se porozhlédla po nějaké brigádě (student), lepší práci, přivýdělku...... Abych nebyla nařčená z toho, že tomu nerozumím… studovala jsem s dítětem, druhé jsem čekala ve druháku, zároveň s tím jsem stihla pracovat a nestudovala jsem žádnou soukromou školu, ale fyziku na ČVUTu. Z tohoto úhlu pohledu si beru právo říct, že většina lidí, co si stěžují na málo peněz buď málo peněz nemá, nebo utrácí za blbosti nebo zdaleka nemakají tak kolik by mohli. Ano, jsem trošku radikální, ale z mé zkušenosti se stěžovači rekrutují z řad studentů/tek („tahle škola je fakt náročná a nemohu na brigádu, ale do hospody jsou 3× týdně, hraju hry na compu a na víkend jezdím k mamince“) případně děvčat/pánů z méně náročnou prací, kteří večer tráví u televize a přitom by si mohli přivydělávat třeba překlady nebo si na víkend vzít druhou práci.
JInak já osobně za oblečení utrácím dost, taky z toho důvodu, že cítím, jak stárnu, ošklivím a tak si to tímto kompenzuju. Neutrácím ovšem nad své možnosti a kontroluju se. Mám dva syny na VŠ a můj plat není kdovíjaký (zvláště na pražské poměry).
Taky chci působit ekologicky, tj. tak, aby každý při pohledu na mne neoněměl hrůzou. Snad se mi to (zatím) daří. Ale je mi jasné, že jsou i jiné hodnoty.
Mám štěstí v tom, že mám konfekční postavu a v každém obchodě na mne vždy něco mají, což mi závidí hlavně můj dvoumetrový hubený manžel.
Jinak jsem skromná: moc toho nesním, nekouřím, alkohol nepiju, dovolená u moře mne nijak nebere. Nejraději chodím po lese, za luxus považuju ticho, které se dá pořídít za 120 Kč v Rudolfinu ve všední den dopoledne
Mě baví, jak se nikdo „neoblíká u vietnamců“. Levné řetězce jsou na úplně stejné úrovni, cenově i kvalitativně (dřív nebyly, dnes už jsou). A řekla bych, že třeba takovvé Takko je ještě na horší. Ale oblíkat se u vietnamců = stejné zlo jako polívka z kečupu ![]()
Zač bych neutrácela: za televizi, domácí spotřebiče, jako je kávovar, robot, friťák, mikrovlnka, toustovač, za hi-fi, mobilní telefon. Za levnou dovolenou s cestovkou. Za levnou hotovku v hospodě. Za volně prodejné medikamenty - kapky do nosu, různé oblbováky a tak - akorát vás oblbnou, že se subjektivně cítíte líp a pak je to o to horší (nechávám se očkovat proti chřipce a vedlejším efektem toho je, že nemám celý rok ani rýmu, ačkoli jezdím MHD). Za levnou kosmetiku. Za alkohol a cigarety, za posezení v zakouřené hospodě, za prošlé potraviny, za nabídky slevových serverů. Za lacinou voňavku, vstupenky na muzikál. Za vysoké úroky od splátkových firem, za liposukci, modelaci nebo zvětšení prsou, za hormonální antikoncepci a substituci. Za pouliční dobročinnost.
Ani - doufám, že ten negativní pohled nevyzněl z mého příspěvku (a zase to vztahování …:) ) - naopak, vlastně jsem chtěla říct, že i když si nemůžu dovolit určité věci, jsem šťastný člověk mám víc než potřebuju, a kdybych věřila v boha, tak mu asi často děkuju (doufám, že se tu teď nestrhne boj proti ateistům..). taky si myslím, že je potřeba si neustále připomínat, jak se máme vlastně dobře
Aleno Čechová - v něčem s vámi 100% souhlasím, v něčem mám jiné priority. ale chtěla jsem se vás zeptat - opravdu si myslíte, že mezi levnou a drahou kosmetikou je rozdíl? protože jestli je pro mě něco „oblbovák“, jsou to krémy na vrásky s diamantama a podobné, protože obvykle mají totožně složení jako Indulona (přeháním, samozřejmě), stejně jako řasenky, které jsou 4× dražší jenom protože mají „revoluční tvar kartáčku“
jo a jinak já se u Vietnamců klidně oblíknu, pokud se mi ta věc líbí. nestydím se za to. oni totiž mají někdy poklady!
katy ha detto : - opravdu si myslíte, že mezi levnou a drahou kosmetikou je rozdíl? protože jestli je pro mě něco „oblbovák“, jsou to krémy na vrásky s diamantama a podobné, protože obvykle mají totožně složení jako Indulona (přeháním, samozřejmě), stejně jako řasenky, které jsou 4× dražší jenom protože mají „revoluční tvar kartáčku“
Tou levnou kosmetikou jsem myslela ty různé zaručené omlazující krémy za 250 případně krém na zvětšení prsou nebo proti celulitidě. Já jsem atopička, takže si kupuju kosmetiku v lékárně, na ruce se mi ale nejvíc osvědčila modrá indulona. Kvůli alergii skoro nepoužívám líčidla, takže řasenku nebo stíny ani nemám, mejkap jen sporadicky. Nedělá mi to dobře. I když teď jsem se rozhodla, že si koupím aspoň rtěnku… Asi Dior, když už, tak už.
Ještě jsem zapomněla, že bych neutrácela za bulvární čtivo a vlastně ani za papírové knihy (pokud by naše ctěná nakladatelství se konečně uvolila rozjet trh s e-knihami). Nabídka je zatím žalostná, ovšem proč by to akorát v tomhle oboru mělo být u nás jinak, že?
Já musím reagovat k tějm vietnamcům - za celej svůj život jsme dycky nakupovali u vietnamců, protože to vyšlo hlavně levněji. takže já jakožto puberťačka jsemzáviděla holkám, že si můžou dovoli obchody, jako Terranova, NY, Orsay a tak a myslela jsem si, jaká to není bůh ví značka. Když už jsem si potom mohla konečně splnit to, po čem mé srdce toužilo, tak jsem byla zklamaná. Tričko za 50 v teranově jsem potom měla jako hadr na podlahum zatímco jiná trička mi drží dodnes s lehce protočenými švy teda, ale nevytvořili se mi na nich takové díry a takovej hadroidní stav, jako u nich … nicméně designově jsou teda kolikrát hezčí v těch butikách ..
Dneska už je mi to jedno, kde co budu kupovat, když to bude za přijatelnou cenu
S těmi Vietnamci je to zajímavé, i tam se asi dá u různých prodejců najít různá kvalita. Já k nim chodím nerada, vadí mi ten specifický zápach a většina zboží vypadá příšerně už na první pohled. U nás na maloměstě jsou jejich jedinou konkurencí sekáče, obchod se sportovní módou a usedlá konfekce pro starší dámy. Občas tam tedy zajdu a poslední zkušenosti byly negativní. Koupila jsem si dvoje tepláky, které mi seděly jak na délku, tak přes boky, což je malý zázrak, materiál vypadal taky hezky, ale hned se mi oboje začaly párat v rozkroku. Pak jsem si koupila pulovr, který vypadal taky moc pěkně, dokonce bylo na štítku uvedeno 20 procent vlny, ale okamžitě začal příšerně žmolkovat. A ceny nebyly zas tak nízké. U mě řetězce zatím pořád o krok vedou. Naopak partner při služebních cestách do Čech u Vietnamců nakoupil hodně pěkných kousků, ať to bylo prádlo, trička, džíny. Docela drží, vypadají pěkně, avšak v žádném obchodě v okolí jsem nic z toho neviděla. Takže poklady u nich asi jsou, ale ne všude.
Já toho mám dost od vietnamců v Praze na Chodově - proti nákupnímu centru. Není to klasická tržnice, ale krytý komplex. A hezky je to hned při ruce, když chce člověk porovnat kvalitu s řetězcovými obchody v NC Chodov ![]()
to alena čechová: já se taky snažím podobně neutrácet stejným principem jako vy, ale vychází mi z toho některé jiné věci: nadbytečné očkování, proti chřipce tím tuplem, ani za nic, mám ráda svůj imunitní systém a když se jedná o takovou banalitu, budu se raději otužovat, cvičit a cpát do sebe zdravou stravu a neonemocním, neb mě ochrání můj imunitní systém, kosmetiku kupuji kvalitní, ale nechci platit zbytečně moc za hezký obal, značku, navíc ráda podpořím tuzemského výrobce(česká kosmetika je skvělá, nevím, proč se o ní tak málo ví), jinak souhlas!!! Antiko, cíga, lacné hotovečky, lacné voňavečky, mraky zbytečné elektroniky…Ještě ta pouliční charita, když jde o prověřenou, ráda přispěju, ale je jich v Česku poskrovnu, kde bych se nebála, že vše efektivně využijí.

