Jelikož minulý díl článku o oblékání pro náctileté měl úspěch, pustila jsem se rovnou do dalšího dílu. A na úvod zase něco z historie, co vy na to? Třeba o legínách. Toto hříšné, nohy obepínající oblečení jsem kupodivu našla v Ženě a módě z března 1984. Akorát že tehdy se tomu říkalo spíš kamaše.
"Móda je zrcadlem společnosti, stálo v záhlaví písemné části diplomové práce akad. mal. Darii Vitvarové. Motto signalizuje, že mladá výtvarnice považuje módní tvorbu za neoddělitelnou část kulturní úrovně národa, cítí ji jako jeden z projevů krásy i radosti a chce se na ní v tomto smyslu podílet, chce vytvářet oděv pro současnou aktivní ženu." (citace z doprovodného textu k modelům)
Daria Vitvarová navrhla řadu pletených kousků, které se daly různě skládat k sobě. Na kamaše ještě návleky, aby netáhlo na nožky, na hlavu tehdy prudce módní čelenku a mohlo se jít. Jestli šly modely skutečně do výroby nebo ne, to už se asi nedozvíme. Dnes by si návrhářka mohla nechat udělat malou sérii a nabídnout ji do butiků či online, tehdy muselo bohužel všechno projít přes centrální plánování a ředitele státních podniků. Soukromé podnikání neexistovalo. I domácí švadlenky musely složitě získávat povolení národního výboru (tak se tehdy říkalo městským a obecním úřadům), že smějí někomu za úplatu něco ušít.
A móda jako neoddělitelná součást kulturní úrovně národa? Ha ha! Dneska by to paní návrhářce vysvětlili tak, že by zahanbeně utekla brečet do kouta!
Posledně jsme probrali džíny, takže pojedeme dál. Ale nejdřív...








