Dvojknihu Móda - z dějin odívání 18., 19. a 20. století určitě nemusím dlouze představovat, mají ji snad v každém větším knihkupectví. Dva velké svazky v tvrdém kartonovém obalu obsahují fotografie exponátů kjótského muzea módy. Začíná to rokokovými šaty a pokračuje přes všechna následující období až do konce minulého století, takže se pokocháte výšivkami na šatech dávných francouzských šlechtičen i moderními oděvy, mezi nimiž jsou hojně zastoupeni i japonští návrháři a jejich zvláštní modely.

obálka 1. svazku Módy, vydal Slovart

Anglický originál Fashion můžete koupit na Amazonu nebo v jiných e-shopech s knihami, česká verze je však běžně k dostání v obchodech nebo v e-shopu Slovartu, takže není potřeba ji shánět po všech čertech.

Nakladatelství Taschen, které knihu Móda vydalo, vydává spoustu výpravných obrazových publikací, které by stálo za to vlastnit. Dobře, že se příliš nezajímám o fotografii ani architekturu, jinak by mě v Taschen za chvíli obrali o všechny peníze... Druhá tlustá kniha, kterou doporučuji jako luxusní módně knihomolský dárek, je Valentino - A Grand Italian Epic. V češtině nevyšla, ale je u nás ke koupi (dováží opět Slovart) anglická verze; existuje také francouzský, italský či německý překlad.

obálka italské verze knihy Valentino

Na klíně se to dost dobře číst nedá, už jenom dotáhnout to z knihkupectví domů byla docela fuška... stojí to ovšem za to, zvlášť pokud zbožňujete Valentinovu tvorbu. Kniha popisuje návrhářovu kariéru od samých začátků a je doslova přecpaná úžasnými fotografiemi z přehlídek, ze zákulisí, z návrhářovy pracovny i velkoformátovými fotkami slavných žen ve Valentinových šatech. Jestli budete chtít všechno poctivě přečíst, prohlédnout a vstřebat, počítejte s mnoha dlouhými večery.

A do třetice bichle, na kterou by se vyplatil samostatný stojánek: Fashion: 150 Years of Couturiers, Designers, Labels od Charlotte Seelingové. Stejná autorka napsala dříve knihu Fashion: The Century of Designer, která vyšla v roce 2000 u Slovartu jako Století módy. Nová kniha je zřejmě rozšířeným vydáním starší verze, v češtině ale vydána nebyla.

obálka knihy Fashion: 150 Years of Couturiers, Designers, Labels

Století módy můžete zkusit ulovit na Aukru, nebo si ho půjčit v knihovně; novější Fashion vyšla také v němčině, francouzštině a dalších jazycích. Kdybych měla z dosavadní trojice doporučit jen jednu knihu, určitě by to byla tahle, je to totiž skvěle zpracovaný průvodce módním světem. Základní řazení je chronologické, jednotlivá období však nejsou rozdělená přesně podle data, ale podle převládajícího směru a nálady v módním světě (začátky haute couture, uvolnění ženské módy, éra nového glamouru apod.). V každé kapitole pak jsou podkapitoly, které se věnují návrhářům, již slavili v určité době největší úspěchy. Špatně se to popisuje, ale skvěle se to čte: text je pestrý, avšak logický a přehledný. Že je kniha plná také úžasných velkých fotek asi nemusím dodávat.

A ještě malý návrat k Taschen: Reklamožroutům doporučuju sérii knížeček o reklamách na módu a kosmetiku: 50s Fashion, 60s Fashion a 70s Fashion, všechny s podtitulem Vintage Fashion and Beauty Ads. Jsou v nich staré reklamy na prádlo, boty, šaty, šampóny, šminky a vůbec všechno možné.

A nejsou jen pro zasmání (nic nezastarává tak rychle jako reklama na nejnovější hit): kromě toho, že se zábavnou formou poučíte o historii módy, vás staré reklamy nezřídka uchrání před účinkem těch nových. Uvidíte totiž, že některé horké novinky, které jsou nám vnucovány, tu ve skutečnosti byly už několikrát, nebo že reklamy na protivráskové krémy slibují (a nesplňují) pořád totéž.

Kdo rád reklamy ze všech oblastí, koupí si rovnou sérii The Golden Age of Advertising (50.-70. léta) nebo All American Ads (začátek 20. století až 80. léta; bohužel trošinku vyprodaná, musíte hledat třeba na eBay nebo Abebooks).

Co se týče návrhářů, většina těch slavných má samostatnou knihu - a člověk by je nejradši měl doma všechny. Blaze je těm, které to nezajímá. Ve všech případech musíte počítat s cizím jazykem, v češtině se takové knihy obvykle nevydávají, neboť by se nerentovaly.

V češtině ovšem tu a tam vycházejí životopisy návrhářů, např. Christian Dior (autorka Marie-France Pochanová); Yves Saint Laurent (autorka Fiona Levisová) nebo Coco Chanel (Henry Gidel; všechny tři u nás vyšly v nakl. Garamond).

Pod minulým článkem o knihách jste mě upozornili, že jsem zapomněla na knihy Evy Uchalové o české módě. Nezapomněla, jen už jsem ten článek musela utnout, aby taky měl nějaký konec... a ani tentokrát se nedostane zdaleka na všechny skvělé knížky, které bych vám chtěla představit.

Česká móda 1780-1870: Pro salon i promenádu, kniha Evy Uchalové, vyšla v roce 1999 v nakladatelství Olympia ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem. Česká móda 1870-1918: Od valčíku po tango vyšla v roce 1997, Česká móda 1918-1939: Elegance 1. republiky vyšla v roce 1996 (obě napsala také Eva Uchalová). Poslední díl, Česká móda 1940-1970: Zrcadlo doby napsala Konstantina Hlaváčková a vyšel v roce 2000. Některé díly by ještě měly být k dostání v prodejně Uměleckoprůmyslového muzea nebo v e-shopech. Jsou to knížky poměrně útlé, ale plné ilustrací a zajímavého čtení. A navíc jsou opravdu dobře udělané; pastva nejen pro oči módomilovy, ale i grafikovy.

ukázka z knihy Česká móda 1940-1970

Muzeum vydalo ještě další zajímavé knihy: moje oblíbené jsou Kytky v popelnici o módě a životě v 70. letech, tedy za tuhé normalizace, kterou jsem sice nezažila, ale její dozvuky jsem kolem sebe měla celé dětství. A v téhle knize je to všechno: Žena a móda, ÚBOK, Triola, krimplen i soudruh Gustáv ve svých typických brýlích.

obálka Kytek v popelnici

Když zmiňuji Kytky, měla bych jistě zmínit i Tesilovou kavalérii (sborník příspěvků různých autorů, uspořádali Petr A. Bílek a Blanka Činátlová, vyšlo v nakl. Scholares), kde je mimo jiné kapitola o normalizační módě. Jen upozorňuji, že to není oddechové čtení, kniha je psána odborným jazykem, ilustrací je v ní pomálu, ne každému to půjde pod nos.

A když zmiňuji Tesilovou kavalérii, měla bych zmínit Husákovo 3+1... Tento sborník věnovaný 70. létům a tehdejší kultuře, bydlení a designu vyšel při příležitosti stejnojmenné výstavy.

Nová publikace, kterou Uměleckoprůmyslové muzeum vydalo právě teď a na kterou si už brousím zuby (já vážně většinu těch knížek, o nichž píšu, mám - na svou obranu bych ráda uvedla, že jsem se naučila číst ještě před pátými narozeninami a taky jsem trošku knižní hoarder, takže nejsem úplně normální člověk), se jmenuje Pražské módní salony (1900-1948).

Téma je jistě jasné - zapomenutá doba elegance a prvotřídní krejčoviny, na kterou se někteří současní návrháři dokonce drze odvolávají, aniž by měli očividně tušení, zač toho byl loket. V muzeu mají momentálně i výstavu o prvorepublikových salonech, která potrvá do 12. dubna.

Zase se na spoustu knih nedostalo: ještě jsem se neprokousala ke starší české literatuře o módě, knihám o látkách a mnoha dalším slintacím obrázkovým titulům. Takže opět příště!

Fotila Teri

Nad chlupatým fotbalovým míčem jsem přemýšlela dlouho, ale důvod, proč si ho ta paní vzala, mě nenapadl. Chtěla dokonale ladit a jinou plyšovou kabelku doma nenašla? Je oddanou fanynkou kopané? Má to být recese? Nebo to koupila pubertální dceři jako dárek? (Proč by potom fotbalovou příšerku nesla na předloktí a nestrčila ji radši do tašky?)

Fotila Petra

Se zimou není legrace; i když jdete na ples, je nutné obléct se teple. Ale jako fakt pořádně. Okolí vzhledem k třeskutým mrazům pochopí, že to bez riflí pod sukní nešlo.

Fotila Mia

Na sníh a rampouchy je nejlepší koukat oknem z důkladně vytopeného interiéru, to ví i malé dítě. V teplíčku si můžeme pohodlně odložit a neřešit nějaké kožichy. A když jdete náhodou do divadla? Jako doma, moji milí, jako doma!

(pozn.: Pán nemá tanga. Jak mi napsala autorka fotky, je to jen stín. Pán má čistě holou prdel.)

Fotila Hanka

Takhle to dopadne, když se s dětmi doma nemluví o sexu. Zůstanou nevinné i na prahu dospělosti a klidně si půjčí průhledný obleček z maminčiny skřině a jdou v něm do školy, protože netuší, na co maminka (a ostatní ženy, kterým už to někdo řekl) takové věci používá.

(Dneska už se do školních řádů nedává ten odstaveček o vhodném oblečení?)

Fotila Simi

Pekelný kruh uzavřemež fosforovým exemplářem sportovně elegantní obuvi, zakoupeným prý v Číně. Vivat street style! Doporučuji kombinovat s ošoupanými džínami, tričkem a lesklou bundou.

Zaslala Carcassone

a

Pěkných knih o oblečení, doplňcích, látkách a módě vůbec je na světě spousta, nutno však upozornit, že hodně jich je v cizích jazycích. O důvod víc, proč se cizí jazyky učit! Což ovšem správný knihomol dávno ví.

Začneme ovšem českou produkcí. V češtině jsou k dostání převážně knihy o historii módy. Jako první musím určitě jmenovat sérii Dějiny odívání z Nakladatelství Lidové noviny.

Jestli dobře počítám, vyšlo v ní už 17 knih. Samotná historická řada má 8 dílů: Starověk; Středověk; Renesance; Barok a rokoko; Od empíru k druhému rokoku; Doba turnýry a secese; Od "zlatých dvacátých" po Diora a Móda 20. století. Pak tu máme speciální díly Krajky, výšivky, stuhy, prýmky; Boty, botky, botičky; Vojenské odívání a Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. A koho zajímají oděvní specifika dalekých i domácích krajů, může mít tituly Japonsko; Čína, země hedvábí; Lidové kroje z České republiky; Černá Afrika; Severní Afrika.

To je čtení, co?

Všechny knihy jsou velmi hezky udělané, až na výjimky (díly o Africe) poměrně obsáhlé, bohatě ilustrované a po krajích stran doplněné úryvky z beletrie či historických pramenů, v nichž se píše o odívání dané doby. Jen v těch úryvcích se člověk může hrabat dlouhé hodiny, a nepochybně si vyberete i tituly, které si budete chtít přečíst celé. Setkala jsem se s tím, že autorkám byly vytýkány jisté nepřesnosti, nicméně i přesto u nás lépe zpracovaný základ dějin odívání určitě neseženete. Knihy mají hodnotu i pro lidi, kteří si šijí historické či fantastické kostýmy, jsou zde totiž i základní střihy na dobové oděvy.

z knihy Středověk, autorka Ludmila Kybalová

Zajímají-li vás střihy historických šatů opravdu do hloubky, doporučuji Patterns of Fashion autorky Janet Arnoldové. Série má 4 díly: The Cut and Construction of Clothes for Men and Women, C.1560-1620; Englishwomen's Dresses & Their Construction C. 1660-1860; Englishwomen's Dresses & Their Construction C. 1860-1940 a The Cut and Construction of Linen Shirts, Smocks, Neckwear, Headwear and Accessories for Men and Women C. 1540-1660.

Není to Burda, podle které byste si šaty jednoduše ušili, ale studijní materiál, ovšem excelentní kvality; prvních pár stránek je věnováno úvodu a ukázkám střihů z historických časopisů, zbytek je věnován detailnímu rozboru dobových oděvů. Janet Arnoldová byla historička módy a restaurátorka, která měla přístup k věcem, na které se laik může podívat jen za sklem v muzeu, a její nákresy a popisy jsou proto pro nadšence do historických kostýmů velmi cenné.

z knihy Patterns of Fashion 2: Englishwomen's Dresses & Their Construction C. 1860-1940

Neméně dobrá kniha pro zájemce o anglickou renesanci je The Tudor Tailor (Nina Mikhaila, Jane Malcolm-Davies, vyšlo v roce 2006). Kromě střihů jsou v ní i další podstatné detaily: jaké se používaly materiály, jak se stříhalo, šilo a vyšívalo, co se nosilo na hlavě... U jednotlivých střihů jsou zde i rozpisy materiálu a návod na ušití. Spousta fotek a ilustrací je samozřejmostí. Z podobného soudku bude zřejmě kniha The Queen's Servants, kterou jsem však neměla v ruce, takže vám o jejím obsahu neřeknu nic bližšího.

Často se mě ptáte na knížky, které by vám pomohly se šitím a střihy na současné oděvy. Překvapivě jich není málo, jen s tím sháněním to bývá někdy horší.

Aktuálně lze zakoupit knihu Průvodce módním šitím (Lorna Knightová, vydal Slovart, anglický originál se jmenuje The Dressmaker's Technique Bible: A complete guide to fashion sewing), v níž najdete spoustu užitečných návodů a tipů: seznam krejčovských pomůcek a příprav, základní postupy při úpravě komerčních střihů (pouze na 4 stránkách), asi tak 150 stran o šití (druhy švů, začišťování, záševky, všívání zipů, pásky, manžety, rozparky, kapsy, límce...) a něco málo o ozdobném prošívání a vyšívání.

Hlavními výhodami knížky jsou přehledné technické ilustrace, podle nichž zvládne dané úkony i cvičená opice, a kroužková vazba, takže není potřeba bojovat se stále se zavírající knihou pomocí různých těžítek.

z knihy Průvodce módním šitím

Druhý díl Stehy, švy a jiné detaily (stejná autorka, stejné nakladatelství, originál: The Sewing Stitch & Textile Bible: A Complete Illustrated Guide to Techniques and Materials) je spíš doplňující, zabývá se opravdu především různými druhy stehů, ale obsahuje také informace o látkách a práci s nimi. Kdybyste si mohli vybrat jen jeden díl, volte ten první.

Podobně koncipovaná je kniha Encyklopedie šití z Ikaru (překlad z anglického originálu The Complete Book of Sewing). V podstatě každá strana obsahuje fotografický návod na vypracování určitého prvku (opět kapsy, zipy, sámky, rukávy, záložky a mnoho dalšího), úvod popisuje měření, upravování střihů a krejčovské pomůcky. Kdybych ji měla srovnat s předešlým titulem, přišla mi méně pochopitelná; nad některými postupy je potřeba déle přemýšlet, než se doberete k tomu, jak by měl výsledek vlastně vypadat.

A do třetice něco podobného: Šití krok za krokem z nakladatelství Burda. Beznadějně rozebraná postarší knížka se nezabývá jen detaily jako předchozí knihy (i když tyto postupy tvoří většinu obsahu), ale jsou v ní i podrobné postupy podšívkování nebo šití kalhot.

Kniha je také v dispozici v němčině pod názvem Nähen leicht gemacht; její nové vydání se dá běžně koupit třeba na německém Amazonu.

ukázka z německé verze knihy

Chcete-li se naučit konstrukci střihů, tyhle knihy vám v tom nepomůžou - autoři počítají s tím, že si koupíte hotový střih, který budete chtít nanejvýš upravit. Zájemcům o taje vlastní konstrukce můžu doporučit učebnice Škola střihů: Dámské košile, halenky a šaty, Škola střihů: Dámské kalhoty a sukně a Škola střihů: pánské kalhoty od Jany Kocurkové (vydalo Informatorium).

Jsou to opravdu učebnice pro odborné školy, žádné vodění za ručičku, zato se však rýsování střihů opravdu naučíte.

Oděvní technologie 1-3 autorky Evy Velíkové o konstrukci střihů nepojednává, ale najdete tu odborné postupy šití, správnou terminologii i s vysvětlivkami a hodně ilustrací. Pro pokročilé to bude určitě zajímavé jako zdroj tipů z průmyslové výroby.

A kdybyste někdy v antikvariátu nebo na Aukru narazili na tyhle staré knihy, berte:

V obou je postup na konstrukci základních střihů; Učíme se šít navíc obsahuje postupy a tipy na šití detailů. Šijeme doma má místo toho oddíl s rozkreslenými střihy na nejrůznější oblečení, které je vzhledem k roku vydání (1979) směsicí naprosto nenositelného a prudce stylového retra.

z knihy Šijeme doma

Příště o knihách: méně šití a víc návrhářů a současné módy.

Tak jsem na tyto stránky zavítal po delší době co se z milostivé Ady stala celebrita, kterými ona tak moc "opovrhuje" a o kterou se perou všelijaké bulvární presstitutky od LN až ponaprostou mediální žumpu. Byl jsem docela nadšen nekonformním webem o oblékání, který má něco do sebe a snaží se být jiný a docela sem i autorce fandil. Mediální pozornost ji však zatemnila mozek a v současné době tyto stránky nepřináší nic invektivního a už vůbec ne alternativního. Je to pouze to staré omílané pořád dokola s velkou dávkou bulvárnosti ve stylu české mediální žumpy. Na fóru se zde sléza o dost více slepic, které jsou si jisté svou módní vyspělostí a naprostou dokonalostí a také jako jeden obrovský dav autorce nadšeně tleskají, jak to krásně těm nevkusným lidem nandala a jak je hezky před celým národem ponížila. Bravo Ado, toto umíte velice dobře, ponižovat lidi. Samozřejmě, že každý kdo autorce nepochlebuje a dovolí si jí nastínit sebemenší výtku je bez milosti ostatními kdákajícími slépkami označen za pitomce, burana, analfabeta v oblasti módy, atd. Poprvé mi bylo velice smutno, když jste tady jako odpad uveřejnila krásnou holčinu v hezké letní sukni, s kabelkou se vzorem nějakého návrháře a že je to šunt, o čemž neměla ta slečna ponětí a ještě jste jí vyčetla, že si vzala sandále, které místní slepice nazývají hnusosandále. Třeba šla na procházku do lesa a nechtěla si brát 10cm podpatky. Napadlo Vás to Ado? Velmi mě to mrzelo, když jsem zde četl její plačtivý komentař a bylo mi z Vás zle. Další článek, který mi tyto stránky naprosto znechutil je Miss Haná. Proboha ty holky jsou z vesnice. To je opravdu takový komplex Brňáků navážet se do vesnic, když samotné Brno je jedna větší vesnice? Nedávno jsem byl na vesnickém plesu. Zde byste měla Ado žně. Tady byste mohla ve svých článcích ponížit lidí. Ale já se zde velmi bavil mnoho ve společnosti těch normálních, módou nedotčených lidí, jejichž hlavním problémem je, jak uživit velkou rodinu a přesto měli chuť obléci se o víkendu do svých nejlepších šatů a jít se se svými blízkými pobavit. Posledním Vaším "počinem" byl článek o V. Havlovi. Na mrtvole se to parazituje co? Ostatně všechna hnůjmédia se na něm dosti přiživila, tak proč ne Vy? Činy V. Havla jsou z historického hlediska ještě horké a nic se pít tak horké nemá. S odstupem času se tato problematika ještě hodně vykrystalizuje a bude povinností nezaujatých historiků a veřejnosti, aby posoudila přínos tohoto muže pro společnost a český národ. Bude nastoleno mnoho otázek, které nebudou mnohým lidem po chuti. Především: proč měl Havel tak luxusní kriminál, když ostatní chartisté dostávali opravdový nářez a nemohli si žrát v krimu kaviár či kouřit kubánské doutníky? Jak nakládal s penězi, které byly určeny na samizdat? Jak byl Havel spjat se západními korporacemi, jaké vazby měl na Rockefellerovu rodinu? Proč se stal miláčkem zrovna amerických prezidentů a jakou roli sehrál v jeho životě Clinton. Proč se nikde, ale opravdu nikde v jeho životopisech neuvádí jeho VIP členství v Římském klubu, který sdružoval největší osobnosti světa, se kterými se kdy Havel setkal? Je to jako kdyby neuvedli, že Klaus byl zakládajícím členem ODS. (Doporučuji přečíst nějaké dokumenty Club of Rome. Čtení, ze kterého se Vám bude chtít zvracet.)
Před měsícem jsem se zařekl, že zprávy v TV už sledovat nebudu, jelikož se jedná o cílenou propagandu určitých zájmových skupin a že info začnu čerpat jedině z alternativních nezávislých internetových zdrojů a nyní se zaříkám, že na tyto stránky chodit přestanu, jelikož mi nepřínášejí nic nového ani invektivního a jde pouze o zesměšnění určitých lidí, na kterých si autorka léčí své ego.
Povrchnosti zdar.
Ještě epigram od mého oblíbeného autora, myslitele a ekonoma K. H. Borovského.
"Pokud je móda v šose, v čepci,
módníkům darmo kázat nechci.
Však ono jich pak nechá módy dost,
až bude v módě rozum, poctivost."

PS: Vím, že tento můj příspěvek smažete, ale doufám, že si ho přečte alespoň jediný člověk a trochu se nad ním zamyslí.

A včil klovejte, slepice!

Nebo se zamyslete a napravte se, přestaňte chodit na Peklo, už nikdy se nikomu nesmějte a taky si sakra konečně uvědomte, že Havel žral ve vězení kaviár! (Nemá asi smysl připomínat, že zmiňovaný článek nebyl o Havlovi, nýbrž o hloupých komentátorech, což je, když si to tak uvědomím, tak pěkně kruhově pikantní.)

Až vás bude někdo zase prudit se slepicema a ovcema, použijte argument, který zrovna před pár hodinami pěkně sepsala čtenářka Giulietta:

Nechápem prečo by mali byť ľudia ktorý majú rovnaký názor na nejakú vec zblbnutý? Preto sú predsa na rovnakom fóre. Ak mám iný názor na niečo, tak predsa nebudem chodiť stále medzi ľudí ktorý majú opačný názor a v kuse im ho vyvracať. Sú tu aj názory, ktoré nesúhlasia s určitou vecou, ale s prevažnou väčšinou áno. Ale ak budem mať opačný nazor na všetko, tak si nájdem iný blog, kde mi budú názory bližšie. Názor na rifle vždy a všade Ada vyjadrila už pri založení blogu. A nazývať akukoľvek ženu sliepkou alebo ovcou len preto, že s niečím súhlasila, dokáže len primitív.

Fotila Alisska

Říkala jsem, že leopard a růžová se k sobě hodí? Beru zpět! Teda... ono by to šlo... na takovýchto elasťáčkách nakombinovaných v ujetém street-stylu bych i s láskou okem spočinula, ale se sešmajdanýma válenkama a bundou model Universal č. 5 je to čisté zlo. Sexica v důchodu.

Fotila Lara

Tady není zřetelně vidět, zda leopard nebo nějaký jiný flekatý vzor, každopádně umístění bezchybné. Člověka tak nějak potěší, když se hojně používaná hyperbola, v tomto případě "podprsenka na lopatkách", stane realitou. Akorát ty prsa z toho asi nemaj moc radost.

fotila Klára

Princezna na eskalátoru zřejmě míří na ples. Jasně, to se stane, že prostě musíte absolvovat delší cestu MHDéčkem s několika přestupy, protože nemáte auto / rodičovi se nechce motat po ucpané Praze / taxík je drahá sranda. Máte střevíčky, kterými nechcete někde do něčeho šlápnout, tak si je vezmete s sebou v tašce a přezujete se až na místě. Nemáte ani kabát, protože ho normálně nenosíte, takže si holt musíte vzít bundu.

Fotka je snadno obhajitelná, přesto však smutně demonstruje přístup mnoha lidí ke slavnostním událostem a oblečení: zmuchlaný satén zplihle kouká zpod bundy, kramflíčky se povalují v igelitce, člověk si na sebe ten hadr oblékne v podstatě jen z musu a mnohem raději by šel v džínách a nedělal ze sebe nastrojeného pitomce.

Fotila Kač

Paní na dalším obrázku vypadá skoro podobně: podivně seskládané oblečení, jako by chtěla být dámou i holčičkou zároveň a ještě se u toho hlavně cítit pohodlně. Hezké boty, nejspíš také celkem pěkná tvídová sukně, k tomu divoké černo-bílé podkolenky a batoh špinavý jako prase. Jestli je to bezdomovkyně, která musela vzít, co v charitě nabízeli, a v batohu má celé své živobytí, tak se jí omlouvám - v opačném případě bych radila rychle něco dělat, protože image bezdomovkyně není zrovna ideál.

Fotila Jelenice

Když je miluješ, není co řešit. Sice nehřejou, promáčejí se při prvním pádu a jsou poněkud tuhé, ale milovník denimu se tím nenechá rozházet. Lásce je třeba přinášet oběti!

Fotila Ifa

Vzít si k zářivě zrzavým vlasům stejně zrzavý svetr a dokombinovat neutrálními barvami? Nebe, nebo peklo? A vůbec - co si myslíte o sice již opadající, ale stále silné zálibě českých žen a dívek v zrzavých, oranžových a červených vlasech?

Fotila Judy

A poslední fotka přišla s titulkem "nebepeklo". Za nebojácné užití barev a sukni uděluji pochvalu; i ten bílý peroxid k tomu tak nějak sedí. Co na to říkáte vy? Je to moc, nebo dáváte palec nahoru?

Fotila taky Klára

A co víc, už jsem se naučila záševky a taky většinou šiju rovně, takže mezi českými návrháři budu king. Pro jistotu bych si prosím dopředu zamluvila přezdívku "česká Jeanne Lanvinová", aby mi ji někdo nevyfoukl. Kdyby přece jenom, spokojím se s Coco Chanelovou.

V minulém článku jsem zkritizovala některé oděvy z Miss Haná. Pozorní čtenáři mě upozornili, že u nich je schováno jméno návrhářky, jen mi uniklo: Brigita Ročňáková. Pak mi napsal správce, že Módní peklo přetížilo servery, i podívala jsem se na návštěvnost a vzpomněla si na aféru Mimibazar. Mailem mi začaly chodit odkazy na Salon Brigita, na návrhářčin Facebook a na další miss a přehlídky, které si prý mám podat. Může se to hodit na další články, ale dneska se chci podívat na práci paní Ročňákové.

Většina její tvorby, a především pak hanácké missí extempore, je důkazem, že módním návrhářem může být vážně kdokoli. "Salon Brigita vytváří každým rokem dvě autorské kolekce luxusních společenských šatů zn. Brigita, které prezentuje na módních přehlídkách a festivalech po celé České republice a v zahraničí", píše se na webu. A dál: "Kolekce The best creation 2011 obsahuje mimo nových modelů právě ty nejúspěšnější z tvorby návrhářky Brigity . Mnohé z těchto modelů získaly ta nejvyšší ocenění v celé řadě mezinárodních vizážistických soutěžích, jiné modely pak oblékaly finalistky Miss ve finálových kolech soutěží krásy." Následují fotky.

autorka modelů: Brigita Ročňáková, fotograf neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/pagedata/kolekce/thebestcreation_2011/1611.jpg

Autorka kolekci označuje za "démonicky smyslnou, dráždivou a sexy nositelnou extravaganci, která v nás probouzí fantazii a zdůrazňuje krásu a přirozenost žen". Ach bože. Dráždivé to rozhodně je, podráždilo mi to dávivý reflex, žlučník, žaludek i sedmý pekelný smysl na detekci průšvihů. Nositelnou... hm, obléct se to dá a z člověka to hned nespadne, to je pravda. Fantazii to neprobouzí, na to už není prostor, vše je vyzrazeno. Šaty ženy na fotce (holčička naštěstí dostala zahalenější verzi) jsou za hranicí vulgárnosti: předek kryje jen takový obdélníček, sukně je obtažená, rozparek do půlky stehna, k tomu křiklavá kombinace dvou třpytivých materiálů. Na další fotce je vidět, že sukně se dá dokonce sundat a pod ní se skrývá ultrakrátká mini. To nejsou sexy společenské šaty, ale úbor z porna nebo hodně odvážný clubwear.

autorka modelů: Brigita Ročňáková, fotograf neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/pagedata/kolekce/thebestcreation_2011/088.jpg

Úsporný vršíček a sukně pospojované přes břicho šňůrkami korálků či kamínků? Jako fakt? Kde je proklamovaná originalita? Upachtěný efekt odhalující celé břicho se nehodí na žádnou slušnou společenskou událost. A také se mi zdá, že ten vršek a sukně nejsou nijak zvlášť dobře ušité.

autorka modelů: Brigita Ročňáková, fotograf neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/pagedata/kolekce/thebestcreation_2011/33.jpg

Červenočerná trojice je celá špatně. Šaty uprostřed jsou víceméně kusem průhledného hadříku. Prosvítá všechno, a co neprosvítá, na to se můžeme kouknout rozparkem. Na velkých zahraničních přehlídkách také chodí modelky v průhledných věcech, ty se pak ale tak nenosí (nebo jen výjimečně). Jestliže tohle má být "nositelná kolekce", je to špatně. Na ples pod takové šaty patří podšívka. To chlupaté cosi na prsou je obrovské a nelichotivé.

Šaty vlevo - druhá ukázka viz dole - opět nejsou sexy ani fantazii probouzející, jsou vulgární. Nejsem prudérní, snesu ledacos, ale zkombinovat břicho zahalené toliko proužkem něčeho průhledného s rozparkem až po kalhotky je nevkus. Na ples opět nevhodné, na soutěž miss taky. Peří může na šatech vypadat dobře, pokud je extravagantním zdobným prvkem na jinak umírněném modelu. Pak ten kontrast funguje. V takovéhle kombinaci se stává proprietou pro bordelmamá.

autorka modelů: Brigita Ročňáková, fotograf neuveden, fotografie dostupné z: http://www.salonbrigita.com/kolekce/thebestcreation_2011

A třetí šaty? Návrhářka se zřejmě snažila dosáhnout tohoto nebo podobného efektu:

Zdroj: http://flywaygarments.en.busytrade.com/products/info/1492028/Sexy-Mini-Dress-Sexy-Babydoll-Lingerie-Babydoll-Lingerie.html

Odhlédneme-li od toho, že to jsou opět šatečky do filmu pro dospělé nebo oděv na odvázanou party, návrhářčino provedení za ním dost kulhá. Když něco šiju, nestačí upatlat to tak, jak si myslím, že by to zhruba mělo vypadat. Je potřeba zkusit to na modelce a kriticky se podívat, jak to vypadá. Model Brigity Ročňákové modelce zcela zakrývá pas (-1 sexy bod) a díly živůtku pod ním bezradně visí a připomínají hodně dlouhá visací prsa (-2 body). Démonicky smyslné šaty musí slušet setsakra jinak!

Prohlédnete-li si celou kolekci, podobných kousků najdete neúrekom. Laciné materiály, divné zpracování, zvláštní kombinace, odhalené pupky (na ty si návrhářka zvlášť potrpí), nohy, rozkroky.

Tyto šaty jsou čítankovým příkladem bezradného splácání různých prvků ve snaze vyrobit "originalitu". Pytlíčky na prsou jsou divně ušité, zřejmě nabrané z moc velkého kusu látky, protože podivně zvětšují poprsí a mění jeho tvar. To na břiše vypadá jako vyhrabané z pytle se zbytky ("jé, to se hezky třpytí, to tam dáme!") Poněkud zvláštní tvar má i sukénka. A vlnitý lem na šikmém okraji přímo volá: "zkoušela jsem to olemovat rovně, ale nešlo mi to". Samozřejmě, může to být schválně; dobrý návrhář by nicméně měl vědět, jak blbě to působí (zvlášť když má tendenci je nadužívat).

autorka modelů: Brigita Ročňáková, fotograf neuveden, fotografie dostupná z: http://www.salonbrigita.com/pagedata/kolekce/thebestcreation_2011/08.jpg

Další kolekce

Na webu najdete i starší kolekce. Nechci je to rozebírat podrobně, i tak bude článek dost dlouhý. Kolekce Vampiressa je taky dost odhalená a navíc dost blbá, promiňte, že to říkám tak nekonstruktivně: pod takovým názvem bych čekala něco démonického, třeba jako byla Muglerova kolekce na podzim 2011, místo toho se mi dostalo karnevalových masek, růžových šatů s volánky a kytičkami a svěšeného poprsí v pytlíčku ze žlutozelené krajky. Baile 2007 je barevně střídmá, ale zase jsou tam ty tylové proužky na břiše, vlnité okraje, cárovité asymetrie a tak dále. Jo, a Renata Langmannová. Tolik k tomu, že návrhářčiny kreace nosí významné osobnosti. Baile 2008 jsou polonahé holky v metalickém úpletu. A tak dále.

Zakázková tvorba

Salon Brigita šije i na zakázku. Na odhalení návrhářova umu či neumu jsou nejlepší kostýmy (nebo obleky). Tady je to vcelku ok: zákaznici vpravo sako sedí, vlevo vidím nějaké varhánky na prsou, nebo možná by to dole mělo být širší, aby si to lépe sedlo, ale může to být mizernou fotkou nebo postojem. Jinak vypadá sako dobře. Takže tady ok.

autor fotografií neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/zakazkova_tvorba

Najdou se i pěkné, normální šaty:

autor fotografií neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/zakazkova_tvorba

Jiné fotky však ukazují nekonzistentnost tvorby salonu. Přestože má Brigita Ročňáková podle webu dlouholetou praxi, v ukázkách zakázek je to ode zdi ke zdi. Zelené šaty vlevo by mohly být velice pěkné, kdyby se zahodila organzová šálička (přehozy z materiálů lesklých jako... vy víte co jsou jedním ze zatuchlých stereotypů, z nichž se naše salony nějak nemohou vymanit) a rozparek by se udělal pořádně; v tomto případě je vlnitý okraj velmi špatná volba. Slečna vpravo má k modrým šatům, jež by samy o sobě nejspíš také vypadaly ok, bordelové doplňky: černé rukavice + černé péřové boa, aneb další "sexy" stereotyp, nad kterým se už dlouho nikdo pořádně nezamyslel.

autor fotografií neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/zakazkova_tvorba

Kreace na dalších fotkách jsou rovnou nepoužitelné. Spodní lem fialových šatů je zfušovaný, průsvitná vsadka v předním dílu tam nemá co dělat, nebo aspoň ne v takové délce (kousek pod prsa by stačilo!). Světle modré šaty mají nezbytnou průsvitnou vsadku na břiše (musím opakovat to o těch upocených sexy stereotypech?), sukně je divně nasazená, šikmý kanýr divně visí.

autor fotografií neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/zakazkova_tvorba

Prezentace

Pro jistotu připomínám, že nesoudím postavu, obličej, povahové vlastnosti ani osobnost návrhářky (a byla bych ráda, kdybyste se toho v komentářích taky zdrželi). Zajímá mě toliko její tvorba a prezentace. A ta je velmi nešťastná:

screenshot z http://www.salonbrigita.com/novinky

Od módní návrhářky a majitelky krejčovského salonu bych čekala buď něco extravagantního, nebo by mohla pózovat v precizně vypracovaném kostýmu či šatech, zkrátka aby přilákala zákazníky, po jakých touží. Vyfotit se na web v neumělé sexy póze, síťovaných punčochách a průsvitných šatech mi přijde mimo, i když je to vlastně trefa: je to laciné, neumělé a vulgární jako návrhářčiny modely.

Facebook a tleskači

Jelikož nějaký dobrák návrhářce prozradil, co si Peklo myslí o jejích návrzích pro Miss Haná, došlo k reakci. Brigita Ročňáková dala odkaz na článek na svůj Facebook a vesele děkuje za reklamu (po zkušenostech s návrhářkami, které jsem kritizovala v minulosti, tiše počítám, jak dlouho jí to veselí vydrží). Přečtěte si však hlavně reakce v komentářích.

Dushick Hulman některým lidem by měl být zakázanej přístup k internetu za ty kecy co dokáží napsat!

Já si občas taky myslím, že by mi ten počítač někdo měl sebrat. Vo tom žádná.

Veronika Verka Stupková me by zajímalo, co to píse za ubozaky a co oni v zivote dokazali :-D Brigit neres, jsi stejne nejlepsí navrharka :-)

Ubožáci, kteří v životě nic nedokázali, píšu si do seznamu nadávek... vlastně ne, už to tam mám stokrát.

Mirek Soukup Brídžo , děláš nejlepší šaty co znám, a nějaká bezvýznamná internetová "diskuze" kterých se účastní většinou primitivní póvl, protože inteligentní člověk na tyhle pi.....y nemá čas, Tě nemůže ani rozházet, ani poškodit ! :-)

Primitivní póvl, který má čas na blbosti, že by... ne, to už tam taky mám...

Radka Kovářová no já koukám, jako blázen, tak bych řekla, že se ti snažil někdo ublížit ... že by konkurence, které ležíš v žaludku? to je síla, jak jsou ti lidi závistiví a co dokážou ...

Jasně, Peklo konkuruje všem českým návrhářům a chce si místní trh uzurpovat pro sebe. Jen čekám, až to po mé zdrcující kritice všichni zabalí, a v ten okamžik založím salón a vrhnu na vás své vlastní saténové a monofilové příšernosti. Máte se na co těšit.

A teď bez humoru: já ty hadry, které Peklo kritizuje, fakt nikomu nezávidím. Styděla bych se produkovat takovou hrůzu. Nechci nic takového šít ani nosit. Doporučuji vystrčit hlavu ze zadku a nahlédnout, že ty výrobky nejsou žádná krása hodná závisti.

Lada Rozehnal Myslím si,že ženy chtějí býti krásné a líbit se,je to prostě tak přirozené a normální.A proč by měli nosit něco co zakrývá jejich přednosti.Život není přeci klášter a celibát.ŽIVOT je o ŽIVOTĚ

A to je, vážení, závěrečné poučení a rada do života. Nenosme nic, co zakrývá naše přednosti. Odějme se do modelů Brigity Ročňákové, vystrčme pupky, stehna, rozkroky, zbavme se svazujících pravidel celibátu a užívejme života zahaleni síťovinou a proužky úpletu. Smrt zapšklým závistivcům!

Jenže pak mi to přišlo mailem ještě několikrát a vždycky s tak štítivými komentáři, že jsem nakonec klikla.

A schytala jsem to PŘÍMO MEZI OČI.

autor fotky neuveden, převzato z FB Rádia Haná: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150557324332593.396555.54873657592&type=3

Jméno toho, kdo "šaty" finalistek vymyslel a ušil, jsem nenašla, i když bych moc ráda, protože je to talent srovnatelný s Lenkou Uhlířovou.

Červený úbor na další fotce je jedním slovem strašný. Nedá se na něm najít vůbec nic pozitivního (udivily mě pouze úplně normální černé lodičky bez špice). Finalistka Leona, osmnáctiletá studentka střední školy, v tom vypadá jako slečna z katalogu nějakého maloměstského nočního klubu; něco tak strašlivě nevkusného se na soutěž miss absolutně nehodí, i kdyby to byla miss té nejzapadlejší Horní Dolní. Mini těsně pod zadek a nelichotivá podprsenka ze třpytivého materiálu, k tomu omotávka z černé síťoviny. Vulgární hnus.

autor fotky neuveden, převzato z FB Rádia Haná: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150557324332593.396555.54873657592&type=3

A další foto z katalogu erotického prádla. Sympatickou Tinu, patnáctiletou žákyni základní školy (!), navlékli organizátoři soutěže do lesklého hadru, který vypadá, jako by ho zapůjčila postarší pornoherečka s obříma prsama. Zase hnus.

autor fotky neuveden, převzato z FB Rádia Haná: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150557324332593.396555.54873657592&type=3

Finalistka Marie vyfasovala jakýsi čarodějnický kostým na maškarní. I s netopýrkem.

autor fotky neuveden, převzato z FB Rádia Haná: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150557324332593.396555.54873657592&type=3

Finalistce Denise fialová sluší, ale ty šaty, to je zase, pardonnez mon impolitesse, sračka.  Jakési hadýrky hologramové (to patří na gymnastický dres a ne na velkou večerní), odhalený bok a pod tím monofilový průjem. Někdo se přejedl borůvek a potom z něj na záchodě za velkého rachotu vyletělo tohle.

autor fotky neuveden, převzato z FB Rádia Haná: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150557324332593.396555.54873657592&type=3

A zase se musím ptát: PROČ? Který chorý kreatývní žaludek tohleto vyzvrátil? Všechno je špatně: použité materiály jsou nevhodné, nevhodně upravené nebo přímo laciné, jako třeba naše milovaná organza. Střihy prakticky neexistují, všechno je to na holkách jen různě navěšené a navázané. Plocha odhaleného masa je nepřípustná kdekoli mimo noční klub nebo diskošku pro barbíny. Oděvy jsou plné zoufalých jakože sexy prvků: průstřihy, rozparky, vykukující pupíky, peří.

Nemám slov.

Klíre, vrať se, vše odpuštěno.

růžová košilka: Cotelli, sexshop eroscity.cz; botičky obchod pro transvestity dragfactory.com; šátek scarfworld.com; růžové síťovky obchod halloween.com; pytlované denimové zbytky: recyclechina.com

Nelíbí? Ani kdybych vám řekla, že je to od jednoho slavného návrháře?

autor fotky: Jiří Herman, dostupné z: http://media.2011.super.cz/images/gallery/27039.jpg?20120122180819

Já vím, že některým z vás už to bude připadat laciné... když on si Klír prostě nedá pokoj.(A kromě toho jsem o něm zatím napsala - kupodivu! - jen jeden článek.) Tomu už se nedá říkat ani "snadný terč" - on poskakuje pár metrů před hlavní a ještě provokativně mává rukama.

Co mě na Klírovi tak štve, že mu nemůžu přijít na jméno? Předně je to - zčásti ani ne svojí vinou - symbol ubohosti české "high fashion". Josef Klír je u nás v podstatě jediný, kdo se snaží dělat bombastickou haute couture v diorovském stylu, tím pádem nemáme na českém poli žádné srovnání - a tak teda jásáme a tleskáme. Klír přitom očividně není idiot (stačí si přečíst pár rozhovorů), šít zřejmě umí, přestože to dovedně maskuje (vystudoval libereckou textilní průmyslovku v době, kdy byla ještě velmi technicky zaměřená) a kreativity má na rozdávání. Věci, které jeho ateliér dělá na zakázku, neznám, ale pokud je z něj třeba tenhle Klírův oblek, nevypadá to s kvalitou tak zle. Tady nic nevytýkám.

Jenže pak přijde autorská přehlídka...

autor fotky neuveden, převzato z Klírova Facebooku: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.298267350184150.79739.116312195046334&type=3

Začne se vesele aranžovat, vršit a kreativně kombinovat, a je to v pytli. Doslova.

Kolikrát už jsme viděli tenhle typ šatů? Korzetový živůtek, na prsou naaranžované šlehačkové vlny, pár volně spadajících drapérií a průsvitná, cancourová nebo jinak originální sukně?

autor fotky neuveden, převzato z Klírova Facebooku: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.298267350184150.79739.116312195046334&type=3

Já vám to ráda povím: mockrát. Stejné šaty najdete ve všech kolekcích na Klírových stránkách, počínaje rokem 2006 (starší tam nejsou). V podobných se vdávala v roce 2008 Iveta Bartošová; totéž na sobě měla Tonya Graves před pár dny na křtu Klírova kalendáře:

autor fotografie: Jiří Herman, dostupné z: http://www.super.cz/8236-woow-tonya-graves-se-promenila-v-elegantni-damu-proc-to-nedela-casteji.html

Když chci být velkým návrhářem, tak tohle prostě nedělám. Typický rukopis není totéž jako opakování jednoho a toho samého po několik let.

Co se týče korzetů, kvůli nimž (a obřím sukním) se Josefovi dostalo ukrutně trapné přezdívky "český Galliano", tak ty už onen opravdový Galliano ani nedělá. Nějaké byly ještě v couture kolekcích pro Diora v letech 2008 a 2009, a to bylo asi tak všechno. V Gallianových autorských kolekcích byste museli hledat ještě dál v minulosti. Ale u nás jsou korzety pořád na piedestalu...

Pak tu máme ty polonahé holky. Galliano občas vymyslí šatičky jako dech, které pak na molu předvádějí (jak je zvykem) modelky na holém těle:

John Galliano, jaro 2009, převzato ze style.com

V couture pro Diora na podzim 2009 bylo pár podvazků a v autorské kolekci na jaro a léto 2008 vyrukoval s předválečnou plovárnou a šantánem:

John Galliano, jaro 2008, převzato ze style.com

Když ovšem dva dělají šantán, není to ten samý šantán. Růžový korzet, rudý korzet s několikerým šněrováním, kožešinová štóla a nezbytné ocásky z umělé organzy, toť laciné propriety českého velmistra haute couture:

autor fotky neuveden, převzato z Klírova Facebooku: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.298267350184150.79739.116312195046334&type=3

Cylindr (!) se závojem (!), korzet (!), který ani moc nesedí, ale co už, hlavně že tam je a je to sexy, volně nařasená a našlehaná sukně (!), origiální stužkové cosi (!) na krku. Divíte se, že se mi z české módy chce pravidelně brečet?

autor neuveden, převzato z: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.224528877557998.64977.116312195046334&type=3

Josefu Klírovi by pomohla jedna věc: restart. Všechno vyházet, zapomenout na to, neládovat to do půjčovny, vykašlat se na debilní přezdívku a na celou českou ótkutýr. Plácnout se přes ruku pokaždé, když se natáhne po nějakém hodně laciném materiálu, jako je umělohmotná organza. Neškrábat se kamsi nahoru, když na to nemám, a neposlouchat tleskání bulvárních redaktorek a celebritek, které zaplácají čemukoli, co se jim ukáže barevně nasvícené a navlečené na misskách. Zbavit se image rebela z průmyslovky... a začít znova jednoduchou, nositelnou, nápaditou a skutečně propracovanou ready-to-wear.

To tady totiž potřebujeme. Řasičů saténu tu máme dost.

Fotila Nicol

Džíny, šusťáková bunda a špičatice. TOHLE je podle mě stará mladá usedlá: slečna, která se nemotorně pokouší nosit "ženské" oblečení, ale má z něj takový strach, že se smutně zmůže jen na boty na podpatku a všechno ostatní nechá při starém. A ještě si vybere křápy, které jsou nevkusné, vyšlé z módy a hnusně (bez)barevné zároveň.

Fotila Annie

I tahle mladistvá sporty pestrost je zoufale upocená. Vrávorání na sešmajdaných kramflecích, umouněné bílé kalhoty, barevný podolek, krátká bunda s uměložešinou na kapuci, odrostlý peroxid... a ještě prý máme být rádi, že to nevidíme zepředu, a hlavně neslyšíme něžná slůvka, která slečna chrlila do mobilu. (Neudivuje mě to - každý ví, že nejsprostší nejsou dlaždiči, ale dospívající holky. Nejvulgárnější maily mi chodí právě od nich.)

Fotila Lucka

Nejhorší peklo je ovšem toto. Zelené tepláky a kostkovaný podolek člověku aspoň zpestří den a vykouzlí úsměv na tváři. "Klasické zimní univerzální kombo modré džíny + černá kabelka, boty a kabát. Běžně stačí, abych se rozhlídla ve vagonu metra, a uvidím 5 podobných exemplářů, ale v tomhle případě mě obzvlášt vyděsilo, že je to dvojmo vedle sebe. Slečnám bylo asi 17, ale stejně tak jim mohlo být okolo čtyřicítky a nikdo by to nepoznal..." píše k fotce autorka a nelze než souhlasit.

Fotila Sima

A nějaké to koukající prádelko si dáme - radši byste sexy ramínko od podprsenky, nebo laškovnou kraječku kalhotek mrkající z bokovek?

A co takhle pro změnu taťkovu zadnici?

Fotila Zuzka

Ani školní zadnice se vám očividně hned tak neomrzí, soudě podle toho, jak rádi je fotíte. Tahle je sice malinko rozmazaná, ale jinak velmi kvalitní.

Fotila Vendy

Tahle fotka vznikla při čekání na trajekt v Amsterdamu. Nevím, jestli to brát jako peklo, nebo takoví mládenci (jo, je to kluk) prostě patří k tamnímu koloritu... Vlastně spíš závidím lidem, kteří žijí na místě tak liberálním a ujetém, že tam někteří chlapi klidně nosí maskáčové šortky s černými krajkovými punčocháčemi.

Fotila Kačka

Jak se obléct a obout, aby to vypadalo k světu?

Nejdřív k těm botám: milá čtenářko, s těmi si nelam hlavu. Přesně v tomhle případě jsou Crocsy požehnání a ne módní peklo; i úředně potvrzený idiot si všimne, že v pantofli vězí zavázaná noha, a pochopí, že to jinak nešlo.

Extra široké dámské boty se vyrábějí, je ale potřeba znát svoji velikost - délku a šířku. Délka se měří jednoduše tak, že se stoupne na kus papíru, označí se, kde končí nejdelší prst a kde pata, změří se vzdálenost mezi těmito body a v tabulce se najde správné číslo. Šířku zjistíme tak, že změříme obvod nohy přes bříška pod prsty:

Obrázek je z obchodu http://www.widefitshoes.co.uk , kde prodávají extra široké boty.

Např. u dámské velikosti 42 se široké boty vyrábějí pro nohy s obvodem cca 25-30 cm. Existuje několik systémů značení šířek písmeny, je proto lepší podívat se do konkrétní tabulky v obchodě. U nás se hodně široké boty prodávají prakticky výhradně jako diabetická obuv (značky Medi, D-Work, Sanomed atd.), obvykle ale jejich šířka (H) nestačí na oteklou nebo ovázanou nohu. Širší boty se dají vyrobit na míru, šijí je firmy a ševci, kteří mají certifikát pro výrobu ortopedické obuvi (část ceny je při některých onemocněních možné nárokovat u pojišťovny). Další možnost jsou zahraniční obchody; googlujte "extra wide shoes", případně "extra breite schuhe".

Oblečení

Cituji tazatelku: "Kalhoty si kupuji pouze pánské, protože dámské nepřetáhnu přes levé lýtko. Zkoušela jsem všechny střihy. Když už jsou to zvonáče, zase jsou to bokovky."

A co teprve supermoderní skinny, že! Jakožto člověku tvořivému mi přijde nejlepší odpověď: nauč se šít, nebo si najdi krejčovou, ke které budeš chodit. Vlastní šicí stroj a nějaký ten čas a námaha obětované učení jsou v tomto případě investice, které se v budoucnu vrátí. (Běžný domácí šicí stroj: 3000-4000 Kč, jedna Burda se střihama: 119 Kč, pět metrů levné bavlny na první troje kalhoty, které budou dobré akorát na doma: 450 Kč, možnost mít v budoucnosti kdykoli kalhoty za cenu látky a několika hodin šití: k nezaplacení.)

Druhý citát: "Sukně mohu nosit maxi až úplně na zem, když ale foukne vítr koukají mi obvazy. Ono stačí, když si sednete na lavičku nebo v restauraci na židli. Nosím sice na bandáže silonky, ale to už bych se v létě opravdu upekla, protože pod obvazy nosím ještě kompresní punčochy."

Silonky nenos, pod ty se obvazy stejně neschovají, a že sem tam foukne vítr a je vidět zavázané nohy? No a co. Platí totéž, co jsem psala u bot - nikdo si nefačuje nohy jen tak pro zábavu a každý normální člověk to pochopí.

A teď praktická inspirace. Dlouhé sukně a široké kalhoty mají v módě své stálé místo a lze je nosit na mnoho způsobů v létě i v zimě. Důkaz? Ta nejblyštivější módní mola na světě.

Skvělým materiálem na dlouhatánské úzké sukně jsou úplety, které splývají a při chůzi se přizpůsobují tak, jak zrovna potřebujete (a když se vrátíme k tomu šití: taková úpletová roura je na ušití velmi jednoduchá). Fotka vlevo (Anne Demeulemeester, jaro 2012) ukazuje jednu možnost: navrstvení více volných kusů na sebe. Místo klobouku může být klidně čepice, omotaná šála nebo nic. Další dvě fotky (Aquascutum, jaro 2010) předvádějí kombinace ve velmi ležérním stylu: dlouhá ženská sukně je doplněna unisexovou parkou a skoro houmlesáckým kloboučkem, kombinace v safari barvách zvýrazňuje pas širokým páskem.

převzato ze style.com

Dlouhé sukně na přehlídkách bývají až na zem, takže modelky je courají po molu; pro běžné nošení samozřejmě volíme praktičtější délku kousek nad zem. Ráda bych také vyvrátila obavy, že tento styl sluší jen vysokým a štíhlým modelkám. Naopak. Měkce přiléhavá úpletová sukně nebo splývavé kalhoty, k tomu bohatší horní partie s pasem zdůrazněným páskem velice lichotí i silnějším postavám. Dlouhé volné kalhoty a pas na správném místě nebo posazený o kousek výš pomůžou zase malým postavám.

Je jasné, že splývavé a volné oblečení nejlépe sedí k ležérnímu, uvolněnému stylu: ledabyle porozhalená košile s ohrnutými rukávy a pískové tóny (Donna Karan, jaro 2011) vyzařuje pohodovost stejně dobře jako vytahané rifle a mikina, šedobílý komplet (Aquascutum, jaro 2011) je vyloženě sportovní, inspirovaný obyčejnou teplákovkou. Ale jak dokazuje poslední příklad, jde to i tak elegantně, že si z toho všichni sednou na zadek: široké kalhoty z jemného materiálu, blejzr plný ostrých hran a přesto velice ženský, uhlazené vlasy a nápadné náušnice.

převzato ze style.com

Když nechcete, aby vám někdo koukal na nohy, pořiďte si hodně nenápadný spodek a nápadný vršek. Modelka vlevo (z přehlídky Anne Demeulemeester, podzim 2010) má obyčejné široké černé kalhoty a nepřehlédnutelný rudý kabát, navíc pečlivě naaranžovaný tak, aby to vypadalo, že ho na sebe jen tak mrskla a ve spěchu zavázala pásek na uzel. Další fotografie (Aquascutum, podzim 2010) ukazují dlouhé zimní sukně z netradičního materiálu: silné vlněné látky, která dělá krásné měkké záhyby. Na fotce uprostřed je sukně navíc doplněná dlouhatánským kabátem až na zem.

převzato ze style.com

A další široké kalhoty: veskrze nenápadná, slušňácky opukovaná verze vhodná třeba do kanceláře (Douglas Hannant, jaro 2012); elegance inspirovaná dvacátými léty a pánskou módou (Douglas Hannant, podzim 2011); a společenská verze (Donna Karan, jaro 2009). Kalhotová sukně z lesklého charmeuse je jako tekutý kov. Úzký pásek posazený na boky a vršek splývající z ramenou se hodí pro hubené holky, my normálnější to vyladíme jinak.

převzato ze style.com

Odvádíme pozornost od spodku, varianta jarní: světlé neutrální barvy a nápaditě potištěná halenka (Dries Van Noten, jaro 2011). Varianta zimní: černé kalhoty a výrazný brokátový vršek (Dries Van Noten, podzim 2011). Vpravo zcela standardní oblečení, jaké nosí v zimě spousta žen, akorát že místo širokých kalhot mají džíny (Gucci, předpodzim 2011).

převzato ze style.com

A opačný přístup, aneb jen ať se na moje nohy všichni kouknou: kalhoty ze zlatě duhové látky (Luca Luca, resort 2012) voní Indií, další dvojice upoutává pozornost jasnými barvami (Oscar de la Renta, předpodzim 2012).

převzato ze style.com

V létě budou ideální úplně jednoduché šaty nebo sukně s tričkem či tílkem, barevné nebo nenápadné podle momentální nálady. (Žluté šaty: Aquascutum, jaro 2012; černé žerzejové: Donna Karan, podzim 2009; modrofialový model: Hermès, jaro 2012.)

převzato ze style.com

A ještě Gucci: značka v nejnovější kolekci ukazuje, jak stylově nosit oblečení typu "já vám na tu módu ale fakt kašlu". Lesaně v sukni barvy kaluže na prašné cestě a bachratém svetru přidala návrhářka Frida Giannini podolek jasně červené barvy a do ruky jí strčila elegantní kabelku, která vypadá trochu jako z bazaru nebo po babičce. Modelka vpravo vypadá, jako by si pečlivě vybrala blůzku a sako, a potom ji přestalo bavit kombinovat a natáhla první tepláky, které jí přišly pod ruku.

Doporučují 4 z 5 experimentátorů.

převzato ze style.com

Dostupné varianty

Modely z přehlídek jsou pro průměrného čtenáře Pekla nedostupné. Proto do vás pořád hučím, ať se naučíte šít, nebo si najdete někoho, kdo vám bude vaše nekonfekční a netrendová přání plnit. Ale ani v obchodech to není tak zoufalé.

Spoustu jednobarevných i vzorovaných ultraširokých kalhot mají na boohoo.com, momentálně ve výprodeji od 8 liber. Obchod posílá do ČR.

převzato z boohoo.com

Asos: většina velikostí u těchto modelů je bohužel vyprodaná, ale na jaro určitě naskladní nové.

převzato z asos.com

Dorothy Perkins: květované jako pro hippies, vzorované, lehké průsvitné na doma nebo letní povalování na zahradě.

převzato z dorothyperkins.co.uk

Promod: tmavé elegantní a námořnické.

převzato z promod.eu

Sukně - Mango: saténová společenská, barevné a tmavé i na běžné nošení.

převzato ze shop.mango.com

Šikmo střižená (Topshop), úpletová s plastickým vzorem (Debenhams), úpletová pruhovaná (Tilly's):

převzato z: www.topshop.com, www.debenhams.com, www.tillys.com

Fialová úzká (Asos), jednoduchá černá z bavlněného úpletu (Topshop), šedorůžová pruhovaná (Modcloth):

převzato z www.asos.com, www.topshop.co.uk, modcloth.com

Černá se šikmými pruhy, fialová plisovaná (Phase Eight, obchod John Lewis), černá indická s potiskem pavího peří (Ganga - Sarishop.cz):

převzato z www.johnlewis.com, www.sarishop.cz

A to ještě nenavezli letní volánové, cikánské, kolové a patrové sukně a šaty.

Muset něco schovávat je v době, kdy všichni zoufale odhalují, kam až to jde, spíš výhoda než handicap...