Nadpis neprozrazuje nějaké mé velké tajemství. Je to novinka: právě teď jsem se totiž rozhodla, že jsem módní návrhářka. Nemám na to žádnou kvalifikaci, nejsem nijak zvlášť zručná švadlena, nevystudovala jsem oděvku a nikdy jsem nic nenavrhla. Naštěstí to vůbec nevadí!
A co víc, už jsem se naučila záševky a taky většinou šiju rovně, takže mezi českými návrháři budu king. Pro jistotu bych si prosím dopředu zamluvila přezdívku "česká Jeanne Lanvinová", aby mi ji někdo nevyfoukl. Kdyby přece jenom, spokojím se s Coco Chanelovou.
V minulém článku jsem zkritizovala některé oděvy z Miss Haná. Pozorní čtenáři mě upozornili, že u nich je schováno jméno návrhářky, jen mi uniklo: Brigita Ročňáková. Pak mi napsal správce, že Módní peklo přetížilo servery, i podívala jsem se na návštěvnost a vzpomněla si na aféru Mimibazar. Mailem mi začaly chodit odkazy na Salon Brigita, na návrhářčin Facebook a na další miss a přehlídky, které si prý mám podat. Může se to hodit na další články, ale dneska se chci podívat na práci paní Ročňákové.
Většina její tvorby, a především pak hanácké missí extempore, je důkazem, že módním návrhářem může být vážně kdokoli. "Salon Brigita vytváří každým rokem dvě autorské kolekce luxusních společenských šatů zn. Brigita, které prezentuje na módních přehlídkách a festivalech po celé České republice a v zahraničí", píše se na webu. A dál: "Kolekce The best creation 2011 obsahuje mimo nových modelů právě ty nejúspěšnější z tvorby návrhářky Brigity . Mnohé z těchto modelů získaly ta nejvyšší ocenění v celé řadě mezinárodních vizážistických soutěžích, jiné modely pak oblékaly finalistky Miss ve finálových kolech soutěží krásy." Následují fotky.
autorka modelů: Brigita Ročňáková, fotograf neuveden, dostupné z: http://www.salonbrigita.com/pagedata/kolekce/thebestcreation_2011/1611.jpg
Daria Vitvarová navrhla řadu pletených kousků, které se daly různě skládat k sobě. Na kamaše ještě návleky, aby netáhlo na nožky, na hlavu tehdy prudce módní čelenku a mohlo se jít. Jestli šly modely skutečně do výroby nebo ne, to už se asi nedozvíme. Dnes by si návrhářka mohla nechat udělat malou sérii a nabídnout ji do butiků či online, tehdy muselo bohužel všechno projít přes centrální plánování a ředitele státních podniků. Soukromé podnikání neexistovalo. I domácí švadlenky musely složitě získávat povolení národního výboru (tak se tehdy říkalo městským a obecním úřadům), že smějí někomu za úplatu něco ušít.
